vše o jídle

.. se v Evropě objevuje již v raném středověku, přičemž výraznější rozmach zaznamenalo toto řemeslo v 14. století s rozvojem cechovního hnutí. Začtěte se do historie medu na Slovensku.

 

První medovnikársky cech v Uhersku, založený v roce 1619 v Bratislavě, vznikl odloučením od Vídeňské generálního cechu. Postupem času, v 17. 18. století vznikly další cechy iv Trnavě, Banské Bystrici, Kremnici, Bardějově, Košicích … Sdružovali řemeslníků, tovaryšů a učňů, přičemž porušení předpisů se přísně trestalo. Učni se učili čtyři roky, pak byli představeni tzv.. Hlavní laděné a po schválení všemi přítomnými, se jako tovaryši zdokonalovali v řemesle u dalších mistrů, nezřídka ve vzdálených městech. Takto se znalosti rozšiřovaly a zkušenosti vyměňovali. Zároveň si však jednotlivé medovnikárske rodiny své unikátní recepty žárlivě střežili, protože se dědily z otce na syna. Tak se cechy postarali o zaručenou kvalitu perníků a pozvedli toto řemeslo na vysokou úroveň.

 

 

 

Med se jako základní složka při výrobě perníků skupoval zároveň s plastem, takže se medovnikári často věnovali i voskárskemu řemeslu – výrobě svíček, pochodní a dalších výrobků z vosku. Dalším přidruženým řemeslem bylo řezbářství. Perníky se totiž nejdříve vyráběly v reliéfních podobě, když se těsto vtláčalo do mělkých forem z hruškového dřeva. Těsto získalo konečný tvar a bohatou výzdobu, pak se z formy opatrně vybralo a upekli. Motivy byly různé, přičemž každý lepší mistr chtěl mít své originální náměty a tvary. Nejoblíbenější, ve tvaru srdce, jezdce na koni (Husár) miminka, koníka zda panenky se nakonec stali nejpropracovanější. Originální pochoutkou byly perníky kulatého tvaru s otvorem uprostřed, tzv. „Paglia“, které se napichovali na dřevěné šavle, a tak se nabízely zákazníkům. Počátkem 20. století, s nástupem cukrářského řemesla, došlo k postupnému úpadku medovnikárstva. Cukrářské řemeslo bylo módní novinkou, a tak se pod tlakem konkurence začali do těsta používat levnější náhrady, až téměř nebyl rozdíl mezi cukrovinkou a perníkem. „Nové“ těsto už nebylo vhodné pro vytlačování do dřevěných forem, takže umění medovnikárskej dřevořezby zaniklo úplně. Plechové formy se neosvědčily, tak se těsto jen vyvaľkalo a jednoduché tvary se vykrajovali malými plechovými formičkami. Figurky se položili na plech natřený včelím voskem, dali se upéct a po vychladnutí se jejich povrch dozdobil jemnou cukrovou polevou. A v této formě se nám perníčky zachovali až do dnešních dob


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *